Jak jsem (ne)zvládla přijímačky

Nikdy předtím bych neřekla, že je cestování po trase Ostrava-Praha tak náročné. Obzvlášť když ho absolvujete dvakrát po sobě. Co se týče středečních zkoušek na finská studia, shrnu to jedním slovem: PROPADÁK. Ano, můžu si za to sama, ale probůh, já vážně nečekala, že tam bude tolik otázek týkajících se konkrétní literatury. Právě proto jsem se při přípravě zaměřovala spíše na dějiny, které mi byly platné asi tolik jako má šťastná propiska. 

Čtvrtek už bych teoreticky mohla pokládat za šťastnější den. Už jsem se neklepala nervozitou u Mánesa, ani neomdlévala před vchodem do školy, což osobně pokládám za velký úspěch. Při testu z češtiny jsem však  postupně zjišťovala, že česky neumím, tak jsem po většinu času přemýšlela, co tam vlastně dělám a po dvou hodinách vystřelila z učebny jako namydlený blesk. 

Začínám litovat, že jsem si přeci jen nepodala více přihlášek. No co, červená vesta mi docela sekne a ve sbírání papírků budu určitě profík.

Foťák jsem si s sebou samozřejmě nevzala, tak aspoň fotka hřbitova, která není zas tak daleko od tématu. Tenhle rok mi totiž určitě přivodí infarkt.

.

Fail of the day

Neumím psát tiskacím písmem. Prostě neumím. Půl hodiny strávím tím, že se snažím vyplnit jedno cvičení a na zbytek testu už logicky nezbude dost času. Když k tomu přidám nervozitu a mírně rozklepané ruce... s přijetím asi nemůžu počítat. Kdybych aspoň mohla říct, že to bylo těžké... jenže ono nebylo! Poměrně lehký test z angličtiny, který by podle mě měl zvládnout průměrný deváťák, a já to takhle podělám. SHAME ON ME! Když si představím, že tohle byly jedny z těch lehčích přijímaček, které mě v tomto roce čekají, chce se mi brečet.

Zajímalo by mě, proč vždycky přidávám fotky, které nemají s obsahem článku nic společného... :D