Jak jsem (ne)zvládla přijímačky

Nikdy předtím bych neřekla, že je cestování po trase Ostrava-Praha tak náročné. Obzvlášť když ho absolvujete dvakrát po sobě. Co se týče středečních zkoušek na finská studia, shrnu to jedním slovem: PROPADÁK. Ano, můžu si za to sama, ale probůh, já vážně nečekala, že tam bude tolik otázek týkajících se konkrétní literatury. Právě proto jsem se při přípravě zaměřovala spíše na dějiny, které mi byly platné asi tolik jako má šťastná propiska. 

Čtvrtek už bych teoreticky mohla pokládat za šťastnější den. Už jsem se neklepala nervozitou u Mánesa, ani neomdlévala před vchodem do školy, což osobně pokládám za velký úspěch. Při testu z češtiny jsem však  postupně zjišťovala, že česky neumím, tak jsem po většinu času přemýšlela, co tam vlastně dělám a po dvou hodinách vystřelila z učebny jako namydlený blesk. 

Začínám litovat, že jsem si přeci jen nepodala více přihlášek. No co, červená vesta mi docela sekne a ve sbírání papírků budu určitě profík.

Foťák jsem si s sebou samozřejmě nevzala, tak aspoň fotka hřbitova, která není zas tak daleko od tématu. Tenhle rok mi totiž určitě přivodí infarkt.

.