Jak jsem (ne)zvládla přijímačky

Nikdy předtím bych neřekla, že je cestování po trase Ostrava-Praha tak náročné. Obzvlášť když ho absolvujete dvakrát po sobě. Co se týče středečních zkoušek na finská studia, shrnu to jedním slovem: PROPADÁK. Ano, můžu si za to sama, ale probůh, já vážně nečekala, že tam bude tolik otázek týkajících se konkrétní literatury. Právě proto jsem se při přípravě zaměřovala spíše na dějiny, které mi byly platné asi tolik jako má šťastná propiska. 

Čtvrtek už bych teoreticky mohla pokládat za šťastnější den. Už jsem se neklepala nervozitou u Mánesa, ani neomdlévala před vchodem do školy, což osobně pokládám za velký úspěch. Při testu z češtiny jsem však  postupně zjišťovala, že česky neumím, tak jsem po většinu času přemýšlela, co tam vlastně dělám a po dvou hodinách vystřelila z učebny jako namydlený blesk. 

Začínám litovat, že jsem si přeci jen nepodala více přihlášek. No co, červená vesta mi docela sekne a ve sbírání papírků budu určitě profík.

Foťák jsem si s sebou samozřejmě nevzala, tak aspoň fotka hřbitova, která není zas tak daleko od tématu. Tenhle rok mi totiž určitě přivodí infarkt.

.

Fail of the day

Neumím psát tiskacím písmem. Prostě neumím. Půl hodiny strávím tím, že se snažím vyplnit jedno cvičení a na zbytek testu už logicky nezbude dost času. Když k tomu přidám nervozitu a mírně rozklepané ruce... s přijetím asi nemůžu počítat. Kdybych aspoň mohla říct, že to bylo těžké... jenže ono nebylo! Poměrně lehký test z angličtiny, který by podle mě měl zvládnout průměrný deváťák, a já to takhle podělám. SHAME ON ME! Když si představím, že tohle byly jedny z těch lehčích přijímaček, které mě v tomto roce čekají, chce se mi brečet.

Zajímalo by mě, proč vždycky přidávám fotky, které nemají s obsahem článku nic společného... :D 

Rainy day, rainy mood

Mozek stávkuje, takže s přípravou na příjímačky končím. Definitivně končím. Nechci být škarohlíd, ale má šance na přijetí je velká asi jako lamblie střevní... Místo čtení článků o finské občanské válce a listování v Dějinách české literatury se chystám zakuklit do deky a po zbytek dne / týdne/ měsíce/ života nevylézt z postele.  

Mardy Bum

Hádejte kdo se po skoro tříměsíční odmlce hlásí opět ke slovu? Ano, správně... vracím se zpět do blogové sféry se svými "velmi přínosnými" žvásty. Jen pro případ, že by někoho zajímaly mé důvody absence:

1, Potkalo mě období absolutní nechuti ke všem činnostem kromě spánku
2, Maturita a marná snaha vecpat učivo čtyř let do mozku za týden ( prokrastinace je děvka!!) 
3, Ultrasuperextra pomalý internet

Co se týče maturity, mám ji v kapse. Ale řeknu vám, takové nervy už nechci nikdy v životě zažít, takže až zase někdy dostanu skvělý nápad naučit se všech 30 otázek do dějepisu za poslední den, tak mě prosím kopněte. A pořádně! Nebýt dějepisáře, který po vylosování otázky i přes můj výraz "Nechte mě tu umřít" přispěchal na pomoc, tak bych v září k matuře naklusala znovu. U jiných předmětů to zas až taková katastrofa nebyla- v češtině jsem se modlila za Kerouaca, ale připadl mi Styron, což nebylo vůbec špatné, v zeměpise jsem povídala o Africe. Očekávaný zádrhel přišel v angličtině. Otázka "Zdravý životní styl" a zkoušející profesor, který má celou třídu ve "velké" oblibě... co jiného si přát. Tak či tak, je to konečně za mnou, teď zbývají už "jen" přijímačky na UK (které stejně neudělám, takže se aspoň můžu těšit na týdenní pobyt v Praze, když už nic jiného...).

Cítím se zvláštně... až podivně bezstarostně. Pro takové okamžiky mám vždycky v záloze připravené písničky od Arctic Monkeys.

Řeka.... a Brita!

Dneska opravdu nemám sílu napsat více než jen pár slov, takže tady házím aspoň nějaké fotky ze včerejška.

...

Chci jaro. 

Už mě nebaví třást se zimou při pomyšlení na jakoukoliv venkovní aktivitu. 

Celé dny přežívám na borůvkovém čaji a sýrových tyčinkách. 

Snažím se zbavit své nikotinové závislosti. Zatím bez úspěchu. 

Poslouchám Lanu Del Rey a nemůžu se rozhodnout, zda se mi líbí nebo ne.

Můj stůl připomíná papírnictví po náletu atomové bomby.

Foťák se mnou odmítá spolupracovat. 

Chce se mi tančit.

Ustavičně ztrácím zapalovače, desetikoruny a gumičky do vlasů.

Vytrvale přemlouvám rodiče ke koupi kočky.

Bezcitně ničím sluchátka.

Jsem autorem nejhorší slohové práce pod sluncem. 

Týden ve znamení knih, zmatku a slepic

Konečně jsem si našla čas a zajela do ostravské Academie pokouknout po slevách. Nemusím snad vyprávět, jak moc velkou radost jsem měla z hromady knih, které jsem si odtamtud odnášela. Kromě knížek jsem koupila ještě mapu jižní Moravy, kterou máme v plánu o prázdninách projet (konečně vzrůšo, juchuu). A to je z pozitivních věcí tak všechno... Připadá mi, že čas neskutečně rychle ubíhá a to mi nahání hrůzu. Nevím, do čeho se mám pustit dřív, dělám milion věcí najednou a výsledek je nulový. Poslední měsíce školy jsou pro mě za trest a největší podíl viny na tom nesou poslední lavice u dveří, které obývají naše třídní slípky. Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem relativně klidný a tolerantní člověk... omyl! V přítomnosti těchto ku*ev se stávám tříhlavou saní s nutkavou touhou zabíjet. Na druhou stranu mají můj obdiv, kvokat dvě hodiny o tom, co s kým kde dělaly, to je čisté umění.

foto: memegenerator.com