Nikdy jsem nebyla fanouškem brzkého vstávání, ale v poslední době se ze mě stává přímo zarytý odpůrce všech ranních aktivit, které vyžadují jiné prostředí než vyhřátou postel. A chodit do školy na sedmou? Proboha, kdo to vymyslel?! Bydlím cca 25 minut pěšky od školy, a i tak mě vstávání o hodinu dřív psychicky i fyzicky ničí (smekám před lidmi, kteří denně dojíždí autobusem, nedejbože vlakem). Navíc mám tendenci zaspávat, chodit všude pozdě a nestíhat, což se následně snažím vykompenzovat ultra rychlým sprintem-směr škola. Není divu, že se pravidelně řítím do třídy celá zpocená, udýchaná, rozcuchaná, rozteklá a se skvělou náladou, kterou mi posléze ještě vylepší písemka z matematiky. A je zaděláno na skvělý den...
P.S. Aby tu nebylo jen samé stěžování, přidávám jednu starší fotku, která na mě vybafla ze složky z Instagramu (proto ta dechberoucí kvalita).

Žádné komentáře:
Okomentovat