Od sebe pryč a nakonec nikam

Tužku a papír, prosím. Už jen pro ten pocit, nechat pod svýma rukama obživnout příběh a promítnout do něj kus sebe. Aspoň na chvíli zapomenout na rutinu všedního dne a nechat se vtáhnout do jiného světa. Sžít se s postavami, pociťovat jejich přítomnost na každém kroku a nechat se vést. Těšit se z jejich radostí a tesknit z jejich smutku. V prostředí, kde jsou faleš a závist jen pojmem, o kterém už každý slyšel, ale na vlastní kůži nepocítil. Žít ve vlastní naivitě, snůšce blábolů a být na chvíli šťastná či otevřít oči a odepsat i poslední děvku naděje, která stále doufá? Srát na všechno. Utíkám do řádků plných oblin písma.